Sedm trendů 2012

Tak nejprve – jsem přesvědčen, že 2012 bude (nezávisle na mayském kalendáři) přelomový rok. To, co již roky sílí – jakési „vibrace změny“ – nyní nabralo takových obrátek, že hluboké proměny světa a nás všech (tedy aspoň té trochu pokročilé části lidstva) jsou nevyhnutelné. A tak jsem se na sklonku 2011 pustil do předpovědí s vědomím rizika, že mi budou kritičtí čtenáři možná vyčítat nepřesnost, logické chyby, přílišný optimismus nebo „esoterické bláboly“. Budiž :D

1. Nejistota znamená šanci nechat věci plynout.
S rostoucí nejistotou (ekonomika, peníze, práce, vztahy, osobní krize…) se společnost bude dělit na ty, kteří začnou volat po „silném vůdci“, jenž jim slíbí návrat k jistotě a řádu, a na ty, kteří se vypořádají s tím, nemít nic pevného. Od Archiméda („dejte mi pevný bod a pohnu Zemí“) je civilizační snažení zaměřeno na eliminování nejistot a rizik. V časech, kdy se to nedaří, tedy v obdobích vzrůstajících nejistot, se většina vždy obracela k populisticky silným osobnostem, které jim ukázaly cestu, ať už zdánlivou nebo skutečnou. „Musíme jít tudy“ ovšem z pozdějšího hlediska téměř vždy znamenalo cestu do pekel, neboť jakékoliv „tudy!“ neguje všechny jiné směry a tak s každým dalším slibem, s každým metrem vpřed a s každým „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ roste přirozeně i odpor proti takovému diktátu. To následně a nutně ústí v násilí a katastrofy. Možná, že máme poprvé v historii možnost se vědomě rozhodnout pro přijetí rizika a nejistoty. Možná, že máme opravdovou šanci, nechat se úmyslně unášet řekou a přestat volat o pomoc.

2. Posun ekonomiky a výroby od globálního k lokálnímu.
Neřiditelnost globálních, příliš komplexních procesů a celků způsobí jejich stagnaci a rozpad. Vlastní zahrada, ekonomika farmářských trhů a sousedské vztahy jakož i podobné lokální události se pomalu ale jistě stanou protiváhou globálního šílenství. Nepotřebujeme jahody v lednu (jinak skončíme jako v pohádce o dvanácti měsíčkách), naše firmy se obejdou bez nejmoderněkšího vybavení za miliony a třetí mobil v průběhu dvou let je také spíš na obtíž. Virtuální sítě jsou prima, skutečné vztahy mezi fyzickými osobami ale nenahradí. Opět se začneme zabývat tím, co dělá soused, navštívíme bleší trhy, na kterých si vyměníme pár (pro obě strany) užitečných věcí, budeme pořádat malá a „ekologická“ setkání namísto velkých „konzumních“ konferencí, na která se dopravíme spolujízdou. Což nás bude úžasně bavit. Lokalní se znovu stane „in“.

3. Pomalé opouštění materiálního růstu.
Konzumismus, kopce dárků pod stromečkem, nutkavé nakupování nebo závislostní hltání stále rychlejších zpráv a informací nás přestane sytit. Nikoliv „input, input!“, ale kvalita informací a především rozpoznání souvislostí, hluboké porozumění věcem i lidem se 2012 ještě víc dostanou do popředí našeho zájmu. HDP bude vystřídáno (alespoň několika osvícenými ekonomy a spoustou neosvícených, normálních lidí) indexem štěstí a udržitelné spokojenosti. V korporacích a giga-firmách, které své zaměstnance lákají na vysoké platy, ale požadují za to identifikaci s duchem firmy a/nebo práci do vysílení, zůstanou jen lidé-roboti. Ti si samozřejmě i nadále budou vynahrazovat chybějící smysl práce dalším konzumem. Ale bude jich ubývat stejnou měrou, s jakou se deprese, infarkty a sebevraždy v „nezastavitelném“ a „super-výkonném“ prostředí budou množit.

4. Vpád srdce do veřejného i pracovního života.
Začínáme chápat, že k smysluplné práci patří také srdce. A ačkoliv hlava vyrábí nápady a ruce vydělávají, bez srdce, bez lásky a emocí to půjde čím dál hůře. Manažeři i zaměstnanci firem a korporací začnou praktikovat strategii „statečného srdce a mírného hysterického záchvatu“, aby omezili působení „korporátního ducha“, který nemá pocity a není brzděn „lidskou“ etikou. Ve velkých firmách se začnou formovat ostrůvky „pozitivního devianství“, jakési partyzánské buňky, které budou šířit lidskost, aniž by zpochybňovaly hierarchii firmy a dívaly se na své nadřízené jako na idioty. Změnu v systémech můžeme prosadit jedině tehdy, máme-li ostatní členy systému bez výjimky rádi. (To už věděl i Kristus.) Což ovšem neznamená, že bychom jim čas od času neměli uštědřit výprask. S láskou, rozumí se. 

5. Síťování.
Síťové struktury (viz zde) jsou jednoznačně trend budoucích let. Nejen že mají oproti hierarchickým strukturám informační náskok (informace v síti nejsou zkreslovány obavami, zdali to, co říkám, je to, co nadřízení chtějí slyšet), reagují podstatně pružněji na měnící se prostředí (viz bod 1) a dávají nám pocit svobodné participace na celku. Nadto nás síťové struktury učí i akceptovat rozdílné „pravdy“ a spojit se nejen s těmi, kteří jsou „jako my“, ale i s naprosto rozdílnými lidmi. „Nemuset souhlasit“ a přesto zůstat ve spojení je veliká výhoda sítě. I zde budou hrát prim mezi-sousedské vztahy, přímý a osobní marketing a lokální struktury. „Překupníci“ vypadnou ze sítí, neboť jich nebude třeba. Zrovna tak jako kněží (překupníků mezi Bohem a člověkem) a politiků (překupníků mezi polis = obcí či státem a lidmi).

6. Akceptace svého vlastního stínu.
Dějí-li se nám „hrozné věci“, je to zpravidla vpád toho, co nechceme sami u sebe akceptovat – našeho vlastního stínu, zla a temnoty – do našeho života. V minulosti jsme se snažili, být pouze „světlí“ - prostě stát na té „správné“ straně. Jenomže temnota je součást světla a tím i vždy naše součást. Přijmeme-li svoji vlastní negativitu se všemi důsledky, můžeme ji přestat projektovat na druhé a hledat v okolním světě to, co nás děsí a s čím pak bojujeme, čemu se usilovně bráníme, nebo pod čím klesáme v roli oběti. Naproti tomu, chceme-li být jen „dobří“ a „osvícení“, musí být někde někdo, kdo je „špatný“ či „zatemněný“. Jinak bychom nebyli schopni naše světlo definovat. Tmu, bolest, ztrátu, úpadek, zlo a smrt prostě nelze z našeho života eliminovat, protože je to součást nás samých.

7. A především: Nástup ženského principu!
Dostáváte se do chaosu a mlhy? Ztratili jste orientaci, nedostává se vám řešení? Zaručené návody „jak na to“ už nefungují? Přestávají být guruové zajímaví? Naskakují vám pupínky, když slyšíte „růst-růst-růst“? Budíte se v noci strachem a ležíte hodiny ve světle Luny bez oka-zamhouření? 
Nebojte, jde jen o vpád ženského principu do mužského světa, který pár staletí zapomněl onen ženský princip uctívat. Přečtěte si k tomu báseň geniálního Ranke-Gravese tady, speciálně onu poslední sloku: Až k ránu zjevíš se, ó paní,/Jak pocuchaný jeřáb, rudonohá;/Ty, jíž bát se zapomněli,/Je trefíš zobákem jak kopím,/By, děcka, vrátili se domů.
Bohyně je sice láskyplná, ale protože je to bohyně, není pro ni žádný problém, nás pár miliard nechat proskočit skrze obruč, nazývanou buddhisty „bardo“, což znamená mezistav. Je to trochu, jako když si naši předci (v konstelacích) mumlají pod fousy, když čekají na naši pokoru: „Když se to nepodaří za života, podaří se jim to po smrti“.

No - ale já doufám, že to vše půjde mnohem lépe a hladčeji. A tak Vám tedy, moji drazí, přeji do 2012 "easy living".
Váš Jan

Dodatek, napsaný 29.12. po tom, co mě můj kamarád upozornil na to, že jeden důležitý trend zde chybí: Tak tedy:
7,5. Pro mě je tento bod tak samozřejmý, že jsem ho úplně opominul. Sedmapůltý, ale vlastně první bod je ultimativní a absolutní převzetí zodpovědnosti za svůj život a za vše, co se v něm děje. To samozřejmě neznamená, že bychom bezpráví, nespravedlnost, korupci, atd. měli akceptovat. Tedy - trend je, mít dvě nohy... Jedna je: "To, co se děje, je výsledek toho, co je uvnitř mě" a druhá noha: "A přesto se ohradím, přesto to od nich nebudu akceptovat!" 
Paradox? No, snad byste se v éře Vodnáře nelekli paradoxů :-)))
Jan.