PROJEKT GILGAMEŠ 2.
28.02.2012 21:13
PROJEKT GILGAMEŠ 2.
13. 1. 2012
Pokusíme se zjistit, jak je to tedy vlastně se zemskou osou a o kolik stupňů se odchýlila od své původní pozice. K tomu je třeba připomenout, že tzv. „Velká pyramida“ Atlantů směřovala svou severní hranou na sever a svou jižní hranou k Meru. Atlantida se skrývá ve vodách oceánů, ale zůstala hora Kailas v Tibetu. Pro větší pohodlí se podíváme na horu Kailas z vrchu prostřednictvím leteckého snímku z výšky zhruba 20 kilometrů. Na obrázku níže pak vidíme zarovnání vrcholu dle světových stran. Ovšem centrální šipka ukazuje na pozici současného severního pólu. Pohled na horu Kailas shora
A nyní je třeba dávat pozor na severní stěnu hory Kailas, ta nesměřuje přímo na sever, ale odchylka činí přibližně 15 stupňů směrem na západ od severu. Ovšem pokud však v prehistorii severní strana směřovala směrem k Meru, pak můžeme připustit kolmici k rovině základny. Nicméně výseč, která je vytvořena výše uvedenými přímkami, se rozevírá směrem k severu, a to bude směr naší další pouti.
Když urazíme vzdálenost více než 7000 kilometrů, dorazíme na území Grónska, které je na obrázku výše patrné jako mýtický „Velký bílý ostrov“. Proto, abychom si vyjasnili „starou pozici“ pólu, budeme potřebovat další nástroj, a to ze západní polokoule, který je také orientován na posvátný střed světa. Následně vzniklý průsečík bude označovat oblast našeho zájmu. Naštěstí pro nás posvátná hora Kailas není jediný přeživší objekt ze skupiny těch útvarů, které byly energeticky, ale i topologicky spojeny s pyramidou Meru. Takže která to je stavba, kterou nyní tak usilovně hledáme a kterou do našeho projektu potřebujeme použít? Je jí vysoce sofistikovaný starobylý Mayský pyramidový komplex známý jako „Město Bohů“ neboli Teotihuacan, viz obr. níže.
Fotografie pořízená z výšky více než 5 kilometrů ukazuje, že centrální silnice města Teotihuacan, která se nazývá „Cesta mrtvých“, je posunutá o 15 stupňů východním směrem. V pojetí stavitele uvedené „silnice“, která prochází celým důležitým komplexem až k pyramidě Země (Luny), je zahrnuta idea ukazující směr vedoucí k Meru – hlavní pyramidě na Zemi. Není tedy samozřejmě náhoda, že „Město bohů“ bylo nazýváno „příbytek těch, kteří ví, kudy vede cesta k bohům“. Pokud protáhneme směr silnice, která vede od pyramidy Kukulkánovy směrem na sever, jsme svědky objevu, který mnohé objasňuje. „Silnice“ nás vede přímo na „Bílý ostrov“ k Meru. Užasné, že?
Orientace hory Kailas a Teotihuacanu na Meru
Tak dvě zřetelné trasy – „Cesta k bohům“ v rámci města Teotihuacan a severní tvář hory Kailas se setkávají v oblasti Grónska, což ukazuje na místo, kde se nacházel nejen onen původní severní pól, ale zde je umístěno i srdce Hyperboreji – posvátného středu světa. A je to také to místo, kde před 18 000 lety přistáli Nefer na Zemi a kde v rámci evoluční historie naší civilizace došlo k osudovému zvratu.
V této souvislosti je třeba připomenout „Kuyvu“ („létajícího člověka“), starobylé skalní malby, které se nacházejí na severozápadní stěně břehu „Seydozera“. Podle starobylých legend v místech, kde se v pradávných dobách nacházel hyperborejský „Tilmun“, byla kněžími, kteří přežili povodeň, založena kněžská osada. Když stojíte přímo před obrazem a podíváte se na „Létajícího člověka“, viz obr. níže, váš pohled bude směřovat přímo na Meru a plocha stěny směřuje kolmo ke směru daného vzoru. Krátce před povodněmi v této oblasti bytosti Nefer spěšně opustily svou základnu na Zemi.
A nyní se na danou věc podíváme reverzním způsobem, a to z toho důvodu, abychom mohli přesně určit malý ostrov v Atlantském oceánu, kde se v dávných dobách nacházela Velká Pyramida Atlantidy. Za tímto účelem nakreslíme přímku směrem na jih (kolo k vektoru „Kailash-Meru“ na jih), viz první obrázek níže. Mimochodem mapa Haji Ahmada a další staré mapy prezentují tuto linii jako tzv. „nultý poledník“.
Nyní nakreslíme další linii, kterou povedeme od západního okraje hory Kailas směrem na západ až do chvíle, kdy dojde k protnutí s „nultým poledníkem“, viz druhý obr. níže. V tomto bodu se s největší pravděpodobností nacházela tzv. „Velká pyramida“ Atlantidy. Toto místo se nachází ve středu mapy Haji Ahmada, což zároveň poukazuje na to, že souřadnice Atlantské pyramidy sloužily jako referenční bod pro kartografy starověké Atlantidy, kteří
přežili povodeň, a tyto mapy pak byly následně uloženy v knihovně starověké Alexandrie a později se dostaly do turecké Konstantinopole. Severní strana hory Kailas je obrácená k Meru (ve stínu), západní strana hory odráží sluneční paprsky.
Nyní pouvažujme nad vlastnostmi tajemné mapy Mercatora z roku 1595. Abychom ji pochopili v celé její podivnosti, budeme ji muset porovnat s moderní plastickou mapou mořského dna v Antarktidě. V rámci obnovení historické spravedlnosti nyní přesuneme
Hyperboreu na Mercatorově mapě na místo, kde se nacházel severní pól před velkou potopou, viz obr. níže.
Jak můžete vidět, Hyperborea velmi dobře zapadá do oblasti severní části Grónska a Ameriky. Žíly, které vedou z centra Hyperboreje, na jihu kopírují obrys západního pobřeží Grónska v Baffin Bay a Davis Strait. Ústí této řeky vede do zálivu hned za Labradorem. Žíly se rozšiřují na východ při koncích ústí řek, které tečou do fjordů v oblasti „Země krále Kristiána X.“ mezi Cape Brewster Island a Traill. Takže ústí řeky nesoucí vody skrze teritorium Hyperboreje ústí do zálivu Lincolnova moře.
Nyní přesuňme svou pozornost na severovýchodní pobřeží Hyperboreje Mercatorovy mapy. Na moderní mapě Grónska toto místo dopovídá tzv. „Norostrunningenovu kruhu“, viz obr. níže. Na Mercatorově mapě v tomto bodě sousedí Hyperborea téměř přímo s pevninou, kterou autor mapy nazval „ASIAE PARS“. Na moderní mapě mořského dna kontury tohoto kontinentu přesně odpovídají obrysům severní euroasijské náhorní plošiny, která je dnes pod vodou Severního ledového oceánu. Pozorně sledujte, jak zde na Mercatorově mapě je velmi přesně popisován reliéf mořského dna a jaké obrovské území zaujímal sever Sibiře do potopy.
Podle některých ruských vědců se tato oblast pevniny Sibiře ponořila přibližně před 2500 lety. Mořští geologové věří, že tato oblast mořského dna byla zcela určitě souší před 18 000 až 8 000 roky. Existuje také jiný názor, který říká, že tato oblast byla souš již v mnohem dřívějších dobách. Vezmeme-li v potaz tento názor, pak se potýkáme s unikátní situací.
V tomto případě totiž existence prastaré civilizace, která mapovala tuto oblast do vzdálených prehistorických dob, je zřejmým a nevyhnutelně jediným možným vysvětlením Mercatorovy mapy právě na tomto místě. Pokud ne vysoce vyspělá civilizace, tak kdo zmapoval s takovou přesností oblast, která se podle některých odborníků potopila před mnoha a mnoha tisíci lety?
Z rozsáhlého území na sever od euroasijské plošiny, které bylo kdysi souší, jsou dnes viditelné pouze Špicberky, Země Františka Josefa, Nová Země a Novosibiřské ostrovy. Jsou viditelné nad vodou z toho důvodu, že všechny tyto ostrovy byly kdysi horami vysočiny severně od euroasijské plošiny, viz obr. výše.
Mercatorova mapa (viz obr. níže) ukazuje na poměrně velké řeky nacházející se severně od Sibiře, které tečou směrem dál na sever (situace před povodní). Na Mercatorovu mapu se tato data dostala zřejmě zkopírováním z nějaké jiné mapy předpotopního původu. Faktem je, že moderní mapy zobrazují vodovodní topografii této oblasti, kde jsou jasně vidět koryta všech velkých původních sibiřských řek (které jsou dnes ponořeny do kontinentálního šelfu ve formě žlabů). Jsou však odchýlené od pobřeží směrem na sever téměř o tisíc kilometrů.
Snaha sladit údaje z první předpotopní mapy, které jsou zobrazeny na druhé mapě pocházející z doby po potopě, vedlo k tomu, že souostroví Nová země, Špicberky, poloostrov Kola a přilehlé oblasti byly na Mercatorově mapě posunuty asi o 1850 kilometrů západně od jejich skutečné polohy. Island a ponořený ostrov Ogygia, což je objekt, který byl zkopírován ze zdroje před povodní, se nacházely mezi Špicberkami a souostrovím Nová země – 15 stupňů východně od své skutečné polohy.
V důsledku neznalosti zemské geologické historie vkreslil na svou mapu stejné oblasti Arktidy (z doby po potopě, ale i z doby před potopou) s rozptylem asi 15-ti stupňů mezi sebou. Na tomto místě je třeba podotknout, že tento jev je patrný i na jiných starověkých mapách, jako je například ta Piri Reisova. Velký ostrov zobrazený jižně od Hyperboreje není Grónsko, jak se domnívali někteří výzkumníci včetně Mercatora. Ve skutečnosti jde o poloostrov Labrador. Složitost identifikace tohoto „ostrova“ spočívá v tom, že byl přesunut na Mercatorovu mapu ze starověkých map před povodní, které měly různé projekce a orientace.
Abychom mohli Labradorský poloostrov zobrazit na mapě ve tvaru před povodní, tak aby byl viditelný, pak souběžně se bude oblast Islandu nacházet ve výšce neuvěřitelných 7000 metrů! Konečně se můžete podívat na mapu níže uvedenou.
Porovnání designu pobřeží severovýchodní části britského území amerického kontinentu a poloostrova Labrador s Mercatorovou mapou. 1. Vlámský mys, 2. Grand Banks, 3. mys, který je nyní pod vodou v zálivu Maine, 4. mys, který je nyní pod vodou v oblasti mezi poloostrovem sv. Karla a zálivem Goose Bay, 5. mys a část pobřeží kolem obrysu labradorského poloostrova poblíž mysu Chidley, který začíná u Hudson Strait.
Kartografické dokumenty tohoto druhu z doby před povodní lze získat pouze pomocí vzdušných dopravních prostředků, pokročilé technologie a za přítomnosti silných matematických prostředků, které jsou potřebné k vytvoření specifické projekce (sférická trigonometrie). Jak víte, ve středověku a starověku po povodni takové znalosti a technické možnosti nebyly k dispozici.
Všechny dosavadní údaje svým způsobem dobře ilustrují skutečnost, že jsme našli Hyperboreu. Mercatorova mapa, ze které jsme především vycházeli v rámci této studie, je složena z několika komponentních tabulek, kde některé ostrovy, velké plochy a dokonce i celé kontinenty jsou pouze na relativních pozicích vůči sobě a jejich skutečným umístěním. Důvodem tohoto poměrně podstatného rozporu je změna náklonu zemské osy, která byla způsobena tím, že naše planeta byla zasažena asteroidem.
Velmi výrazná ztráta paměti týkající se důležitých událostí v historii Země vedla k tomu, že především středověcí námořníci často používali mapy, které byly jakousi složeninou původních map z období před potopou s mapami, které byly vytvořeny po potopě. To často vedlo k tomu, že průzkumníci, kteří se řídili podle starých map a hvězd, často minuli cíl místa určení. Je známé, že i Kolumbus během své cesty používal jednu takovou mapu. Podle starých lodních map byla očekávána země, ale ta ve skutečnosti na předpokládaném místě nebyla vůbec nalezena. Proto se posádka musela plavit ještě dalších 1000 kilometrů, než narazila na pevnou zemi. Mezitím po celou dobu hrozila vzpoura posádky. Kolumbus nakonec přistál na ostrově San Salvador nebo na některém z jeho blízkých souputníků. Tato skutečnost byla poměrně detailním způsobem popsána v lodním deníku.
V unikátní knize „Mapy starověkých mořských králů“, kterou napsal Charles Hapgoog, se na jednom místě píše:
„Když se podíváte na ostrov San Salvador na mapě Piriho Reise a zaměříte jeho zeměpisnou délku, zjistíte, že leží na západ od 60 stupně, a nikoliv západně od 74,5 stupně, kde by se měl ve skutečnosti nacházet. To vysvětluje, proč byl Kolumbus tak zmatený. Jeho chybou bylo, že nevěděl o tom, že mapa může dojít v jeho směru k odchylce až 14-ti stupňů, což je bezmála 1000 kilometrů. Tato skutečnost nakonec málem vedla k neúspěchu celé expedice.“
Je zjištěno, že odchylka zemské osy probíhala ve směru na jihozápad, a to znamená, že asteroid na planetu dopadl ze severu. Toto všechno nakonec vedlo nevyhnutelně ke změně hodnoty souřadnic, a to především těch, které se vztahovaly k zeměpisné šířce. Není proto divu, že admirál Morrison, který studoval dokumenty první plavby Krištofa Kolumba, sdělil:
„V noci 2. listopadu 1492, dva dny před úplňkem se kapitán pokusil určit svou polohu měřením výšky „Severní hvězdy“ dřeveným sextantem. Poté, co učinil drobné opravy, se rozhodl, že Puerto Gibara je na 21 stupni a 06 vteřinách severní šířky, ale ve skutečnosti se nacházelo na 42 stupni severní šířky.“
V současné době díky rozvoji vědy a techniky můžeme získat mapy jakékoliv části země, což odráží skutečnost, že můžeme pracovat s nejvyšší úrovní přesnosti. Nepřesnosti pocházející ze starých map nám již v současné době nemohou způsobovat žádné problémy. Něco jiného ovšem vzniká v alternativních disciplínách, jako je například astrologie (ve hře je opět úhlový posun hvězd, který je sám o sobě velmi výrazný), jelikož původní velmi užitečné poznatky o interakci člověka a vesmíru ztratily svou skutečnou sílu. Je zajímavé, že tuto skutečnost potvrzuje zcela nezávisle jistá velmi specifická oblast – esoterní astrologie.
V mírně nadneseném slova smyslu lze konstatovat, že náraz asteroidu na planetu Zemi (k této události došlo před 13659 roky) inicioval efekt, který bychom mohli nazvat „skokem v čase“. Tento „skok“ má vliv nejen na astrologický čas, který změnil svou formu, ale celá planeta změnila parametr svých „planetárních hodin“, což odráží zrychlený rytmus veškerého života na Zemi.
Faktem je, že ruští vojenští vědci neberou tuto skutečnost vůbec na lehkou váhu, a mnohé naznačuje, že uvedená událost může mít na nás na všechny daleko větší vliv, než jsme si doposud vůbec dokázali připustit. Ne náhodou se celá jedna vědecká sekce ruské „Akademie Bezpečnosti“ zabývá speciálně touto záležitostí. Existuje poměrně velké množství starověkých textů, které se odkazují na tuto poměrně bezprecedentní událost, viz následující úryvek:
„…..Celý svět se obrátil vzhůru nohama a hvězdy se posunuly na nebi. To vše stalo se proto, že velké těleso spadlo na Zem, a tak …. „srdce Lva dostihlo první minutu hlavy Raka….“.
Abychom pochopili, co se skrývá za těmito slovy, připomeňme si některé základní znalosti našich předků. Od dávných dob existovala pouze jedna věda, skrze kterou bylo možné přes tisíciletí s velmi vysokou přesností předávat informace o významných událostech a datech v historii Země. Tou vědou byla astronomie.
Abychom mohli provést přesné datování události, musíme mít povědomost o poloze hvězd například k fixnímu vztahu východu Slunce. Jistý druh časové kotvy pak vždy hrály jisté specifické nástroje, které dnes popisujeme jako předvěké observatoře, obelisky, pyramidy, do této kategorie patří například i Velká Sfinga, a u kterých hrála roli nejen poloha světových stran. Například stavitelé Sfingy realizovali časovou kotvu tím, že orientovali horizontální diafragma této stavby právě na východ, k bodu východu Slunce na obzoru jarní rovnodennosti.
Těžiště starověké astronomie však spočívalo ve vnímání souhvězdí zvěrokruhu, která určovala „astrologický věk“, a která začínají znamením Berana v době jarního slunovratu. Souhvězdí, které se objevuje nad východním obzorem těsně před východem Slunce, se nazývá heliakální a u našich předků mělo svůj vlastní osobitý význam. Takové souhvězdí bylo často nazýváno „Nositel Slunce“, stejně jako „hlavní pilíř oblohy“.
Pozice Slunce uvnitř takového souhvězdí se stala ukazatelem času v rámci precesní aktivity v souvislosti s pohyby naší planety v návaznosti na umístění zemské osy a pozice hvězd a souhvězdí, jejichž pozice se pomalu mění s ohledem na východ slunce a precesní pohyb. V
důsledku této precesní činnosti dochází ke zdánlivému pohybu výše uvedeného fixního bodu z jednoho souhvězdí do druhého, a tak postupně projde všemi dvanácti souhvězdími.
Jak mnozí ví, celková doba jednoho takového cyklu, kterému se také často říká „Velký cyklus“ nebo „Platonův rok“, je určena 25920 roky, přičemž jednotlivá souhvězdí se jakoby točí proti směru hodinových ručiček. Vyjdeme-li ze všech těchto informací, soudě podle starověkých textů a příslušných vyobrazení na Dendenrském Zodiaku v době katastrofy, tedy před 13 659 roky se Slunce v době jarní rovnodennosti nacházelo na první minutě v oblasti „Hlavy Raka“. To znamená, že ke katastrofě došlo v době, kdy se Slunce nacházelo mezi Lvem a Rakem. Fragment moderní mapy oblohy s vybraným zodiakálním souhvězdím Lva, Raka a Blíženců.
Vzhledem k tomu, že původní text byl koncipován jako varování před hrozící katastrofou, byl přijat kněžími Atlantidy v návaznosti na fixní datum v budoucnosti, které bylo spojeno s určitou specifickou pozicí souhvězdí ve vztahu k východu Slunce v prostředí Atlantidy. Budeme vycházet z toho, že šlo o místa, kde se nacházela hlavní pyramida. Na základě této prekognice můžeme nastavit obrazec oblohy s tím, že severní pól se nacházel v místě pozice „Meru“. Nyní přesuneme pohled směrem k východu, přičemž musíme posunout kompletní rastr o 15 stupňů na jih podle starého nultého poledníku. Příčinu anomálie vytvářející nutnost posunu o 15 stupňů jsem se snažil vysvětlit v předcházejících dílech. Pro lepší srozumitelnost máme k dispozici obrázek níže.
Pohled na východní oblohu z oblasti velké pyramidy v Atlantidě. Rekonstrukce.
Před námi na obrázku je ostrov, kde se nachází hlavní komunikační centrum – Velká pyramida v Atlantidě. Nakreslíme šipku od pyramidy směrem na východ k bodu východu Slunce v místě jarní rovnodennosti. Šipka ukazuje skutečně do místa prvních minut prvního stupně hlavy Raka. V podstatě máme před sebou simulaci části oblohy v den katastrofy. Můžete si představit, že směrem nalevo se nachází Sibiř, ke které se dostaneme po přímce přes severní Evropu, a pak na jih jsou Britské ostrovy a pak z místa od jihozápadu přichází obří asteroid. Během následující minuty se planeta otřese. Tento moment popisuje následující text:
„….nebe se propadlo a země se otřásla v samotných základech. Nebe začalo padat směrem k severu, slunce, měsíc a hvězdy změnily směr svého pohybu. Vesmír jakoby vstoupil do obrovského zmatku. Během několika minut se mnohé změnilo….“.
Dopad asteroidu v úhlu k rovině rotace Země způsobil, že osa rotace planety včetně severního pólu se začala posouvat směrem k jihu. Během několika okamžiků se severní pól odklonil od své původní pozice o 20 stupňů. Na své původní pozici se zemská osa nacházela na devíti stupních. Postupem času a v důsledku vlivu setrvačných sil se úhel rotace osy postupně měnil. Podle starých textů se Země po nárazu asteroidu částečně převrátila. Světové strany si vyměnily svá místa. Slunce vycházelo na západě a zapadalo na východě.
Čínské pojednání „Huaynantsy“ popisuje tuto událost a posun zemské osy takto:
„Obloha se protrhla a Země se počala otřásat. Obloha se naklonila na severozápad. Slunce a hvězdy se na obloze začaly stěhovat. Země na jihovýchodě byla rozlomená, a proto voda a bahno se valily do těchto míst.“
S obrovským úderem asteroidu se rychlost rotace Země zpomalila, což způsobilo obrovské přílivové vlny, které smetly vše, co jim stálo v cestě. V tu chvíli pochopitelně mechanismus precese zkolaboval – došlo totiž k náhlému přemístění, resp. posunu v pozicích souhvězdí rozmístěných podél ekliptiky. Nakonec došlo k obrácení precesního pohybu. Starověký egyptský papyrus poznamenává:
„Přišla zima v letních měsících a vše následovalo v obráceném pořadí. Nastal chaos.“
Na obrázku výše směřuje šipka k místu, které označuje místo pobytu Slunce před dopadem asteroidu, což je v první minutě hlavy Raka, a jak vidno, vše se začalo pohybovat po horizontu zpět (dolů) k souhvězdí Lva, viz obrázek níže.
Pohled na východní část nebe z místa Gizy.
Za nějakou dobu po katastrofě došlo k tomu, co předpověděl ve svém varování kněz. Astronomicky řečeno v den katastrofy se Slunce na východě začalo posouvat podél ekliptiky v opačném směru a vstoupilo do „srdce Lva“. Zodiak se začal pohybovat proti směru hodinových ručiček, a tak bod totožný s první minutou v „hlavě Raka“ se stal „srdcem Lva“. Skutečnost je taková, že došlo k pohybu, který zcela přesně potvrzuje tzv. „Denderský Zodiak“, ve kterém souhvězdí Raka má změněnou svou pozici k linii ekliptiky.
Navíc lze konstatovat, že doba selhání mechanismu precese a následná jedna z nejkritičtějších fází nestability Země trvala několik set let. Během této doby se odchylka rotační osy Země postupně snižovala, osa měla tendenci se vrátit do původní pozice, ale nestalo se tak. Výsledkem toho nakonec byl fakt, že se severní zeměpisný pól posunul až o 15 procent.
Teprve zhruba 1153 let po katastrofě, když se planeta za několik set let dostala do relativně stabilního stavu, potomci kněží, kteří opustili Atlantis ve flotile „neef-Tung“ a usadili se v oblasti Středozemního moře, dokončili nejtěžší práce v rámci přepočtu základních údajů o cyklech a rytmech. Na tomto místě bych měl upozornit na fakt, že hlavní migrační vlny opustily Atlantidu relativně dlouho před katastrofou, která byla poměrně slušnou dobu dopředu avízovaná.
Podle méně známých esoterických spisů, které tvoří páteř rozsáhlého materiálu, který je zasvěceným znám pod termínem „Zlaté Lví Rouno“, se v podstatě po celou dobu existence Atlantské říše cyklicky do inkarnace vtělovali čtyři velmi vyspělí duchové, kteří nesli souhrnné pojmenování „Chiquetat“. Asi nejznámější z nich se občanským jménem v inkarnaci těsně před katastrofou, kdy se mimochodem všichni tito čtyři duchové vtělili do
fyzického těla najednou, aby pomohli těžce zkoušenému národu, jmenoval Arlich Vomalites. Tito čtyři Chiquetat stáli v čele čtyř migračních skupin.
První migrační vlna pod vedením prvního Chiquetat se přepravila do prostředí Jižní a Střední Ameriky. Zde migrující Atlanťané založili celou řadu velmi dobře prosperujících sídel a zároveň vnesli vědu a kulturu, na které stavěly pozdější již autochtonní civilizace. Existuje předpoklad, který říká, že bájná města „El Dorado“ nebo „Ibez“ byla sídliště vybudovaná migrujícími Atlanťany. První Chiquetat se poté mnohokrát inkarnoval do vtělení a v těchto životech byl znám např. jako Quetzalcoatl atp.
Druhá migrační vlna pod vedením druhého Chiquetat dosáhla břehů středozápadní Afriky. Poté prošla skrz naskrz celým africkým kontinentem, a to v pásmu zhruba mezi dvacátým a třicátým stupněm severní šířky. Během tohoto pochodu výrazným způsobem ovlivnili svou kulturou a poznáním předky celé řady pozdějších afrických kmenů. Za všechny můžeme například jmenovat kmeny Bambara, Malinka nebo Dogon. V podstatě na vlně této druhé migrační linie daleko později povstala známá Staroegyptská Říše. Druhý Chiquetat byl v dalších inkarnacích znám jako Hermes Trismegistos, Achnaton nebo Tutmosis III.
Třetí migrační vlna pod vedením třetího Chiguetat dosáhla břehu Indie nedaleko dnešního Madrásu a o několik set kilometrů severněji se spojila s migračními liniemi země Lemurské. Tato migrační linie aktivovala k vzestupu poměrně rozsáhlou oblast od dnešní pouště Gobi až po Himaláje. V pozdějších dobách se jádro vědění a duchovního potenciálu soustředilo v oblasti dnešního Tibetu. Potomci této třetí migrační linie pak velmi intenzivně spolupracovali s potomky druhé migrační linie. Ve skutečnosti všechny nově zaseté ostrovy atlantského typu ve světě mezi sebou úzce kooperovaly, ale to by bylo na delší povídání.
Velmi zajímavý osud byl nachystán pro čtvrtou migrační vlnu, která dosáhla břehu Evropy v oblasti dnešního Biskajského zálivu, a to pod vedením čtvrtého Chiquetat, který se ve své aktuální inkarnaci jmenoval Marten. Cílem této migrační vlny bylo dosáhnout oblasti střední Evropy, kde se však nacházela část civilizace Thuata Daanan, která patřila již tenkrát do podstatně větší enklávy staroslovanské Říše (nebereme zde v potaz oficiální povídačky o vzniku Staroslovanského národa, nýbrž pracujeme s esoterickými prameny staroslovanských véd). Civilizace Tuata Daanan se však bránila přijetí migrantů. Na základě velkého rokování, které probíhalo po několik měsíců v oblasti dnešní Šumavy v místě, které je známé jako „Deset kamenů“ a které se nachází nedaleko pramene Vltavy.
Mezitím se hlavní migrační skupina přemístila do oblasti dnešní Francie vzdálené asi 200 kilometrů od Alp na pomezí dnešního Německa a Švýcarska. Po několika měsících, kdy jednání svým způsobem dospělo ke zdárnému závěru, došlo k obrovské tragédii.
Kroniky „Zlatého Lvího Rouna“ říkají, že došlo ke zmatení informací, takže místo aby k migrantům dorazila zpráva o úspěšném jednání, dozvěděli se opak, tedy že jednání zkrachovala, což samozřejmě ale nebyla pravda. Rozhořčení migranti se dali do pohybu směrem k Alpám. Překvapení zástupci Thauata Danaan byli zaskočeni takovou reakcí, přece jen jednání ještě neskončila. V rozhořčení zrušili původní dohody a prostřednictvím velmi vyspělé technologie migranty doslova rozprášili.
Výsledek byl zcela katastrofální. Z původního počtu asi 1200000 migrujících obyvatel přežilo sotva deset procent. Když se přišlo na to, že došlo k obrovskému omylu, bylo však již pozdě. Danaanové velmi litovali své chyby a na poslední chvíli se snažili katastrofu nějakým
způsobem odčinit. Proto poté, když se situace alespoň trochu zklidnila, věnovali 120 000 přeživších půdu na evropském kontinentu v místech, kde se dotýkají hranice Francie, Španělska a Portugalska. Svým způsobem šlo o dar, ale za jakou předcházející cenu? Zřejmě odsud pramení slovní ekvivalent „Danajský dar“ (Danaj – Danan). Přímými potomky těchto migrantů jsou s největší pravděpodobností „Baskové“, nasvědčuje tomu nejen jejich poměrně originální genetika, ale i neméně zvláštní nářečí, kterým hovoří.
Tolik malá odbočka. Nyní se vrátíme zpět k hlavní obsahové linii. Na základě časové osy Denderského zodiaku byla práce dokončena někdy před 10512 až 10500 roky př. n.l. Na počátku, prostřednictvím znalostí získaných od Nefer, vybudovali kněží systém obelisků s okolními budovami chrámu v přesně stanovené vzdálenosti od sebe. Poté aplikovali poměrně náročný dozor, co se týče průchodu hvězd v noci v otvorech mezi obelisky, a zároveň studovali umístění stínů ve dne. Prostřednictvím tohoto jednoduchého, ale účinného systému dokázali kněží přijmout nová data o délce precesního cyklu, který od vychýlení zemské osy činil asi 25920 let. Před kolizí činil úhel vychýlení zemské osy nějakých 9%, takže i precesní cyklus byl podstatně kratší.
Znalost precesního cyklu byla pro kněží zcela zásadní. Dávala možnost provést výpočty důležité pro ustanovení kalendáře, a navíc vytvořit systém opatření, který se stal základem staroegyptského Kanonu, na jehož základě budou další generace kněží provádět plánování a výstavbu zařízení a komplexů, které budou nakonfigurovány na hlavní energetické rytmy Země a Vesmíru. Podobná práce na revizi základních cyklů byla provedena nejen v Egyptě, ale i v Číně, kde se ve starověkých textech říká, že císař vyslal posly do všech koutů světa, tak aby se podařilo znovu definovat sever, východ, západ a jih, a tak vytvořit nový kalendář.
Navzdory tomu, že před 12 506 let kněží Atlantidy synchronizovali pozemské a astronomické hodiny včetně odpovídajících záznamů, moderní astrologové stále tyto změny ignorují, zatímco pokračují ve svých vlastních výpočtech a ignorují kritické změny, které nastaly díky dopadu onoho osudného dne před 13664 lety. Za účelem objasnění událostí, na cestě za poznáním ohledně astrologických hodin obrátíme svou pozornost na Denderský Zodiak, který se nachází (nebo alespoň nacházel) ve staroegyptském chrámu „Yoon-Ta-NECHET“.
Kalendářní systém ve starém Egyptě byl díky dobře rozvinuté astronomii na velmi vysoké úrovni. Časová osa kalendáře a Denderského Zodiaku byla založená na poměrně širokém rejstříku starověkých textů a zdlouhavém astronomickém pozorování. Pro správné pochopení pravěkých záznamů o událostech zanesených na časovou osu budeme pracovat s kruhovým Denderským Zodiakem. Škála vnějšího kruhu zvěrokruhu se skládá z čísel – děkanů symbolizujících čas.
Děkany jsou umístěny proti směru hodinových ručiček. To naznačuje, že se nejedná o roční děkany, ale děkany tzv. „Velkého Cyklu“. Zásah asteroidu v souvislostech, o kterých hovoříme, proběhl jednou, ale stejně tak došlo k posunu sklonu zemské osy. Z tohoto důvodu je na obr. níže patrné, že hustota řadících se děkanů na šipku (v Raku) je jedna a po katastrofě od šipky „B“ k šipce „C“ druhá, viz. obr. který bude uveden v další části tohoto materiálu.
Když budeme procházet strukturu „Denderského zodiaku“ a budeme procházet souhvězdí proti směru hodinových ručiček, nalezneme východ slunce v místě jarní rovnodennosti v roce,
kdy ke katastrofě došlo, tj. v první minutě prvního stupně v prostředí „hlavy“ souhvězdí Raka. Šipka „A“ na obrázku níže ukazuje na časový faktor zvěrokruhu platící pro první minutu prvního stupně kruhové zóny, kde by měla být „hlava“ Raka na zvěrokruhu. V podstatě na tomto místě se došlo ke katastrofě, která způsobila symbolický reverzní pohyb dozadu do prostředí hlavy „Lva“.
Jde o to, a už jsem se o tom zmiňoval v předchozích částech tohoto seriálu, že dopadem asteroidu se zcela rozbil původní mechanismus precese, který navíc způsobil změnu pohybu uvnitř Zodiaku. Bod našeho zodiakálního času se posunul v podstatě o dva děkany dozadu do znamení Lva. Jinými slovy řečeno, díky jmenované kataklyzmatické události došlo k tomu, že Slunce dvakrát prošlo územím mezi souhvězdím Raka a souhvězdím Lva. Celá tato skutečnost je velmi podrobným způsobem zaznamenána na „Denderském zodiaku“.
Na obrázku níže pak máme k dispozici tzv. „liniovou verzi Denderského zodiaku“, kde jednotlivé symboly zvěrokruhu jsou tvořeny liniovým způsobem v levém a pravém pásu (vytvoří tzv. liniový pohyb času). Svým způsobem se jakoby plavíme lodí podél těla bohyně oblohy – Nut symbolizující Vesmír. Každá loď patří k jednomu astrologickému děkanu, pokud jsou ve hře normální události. Začneme tedy levou polovinou. Směr pohybu děkanů probíhá od shora směrem dolů v levé polovině, a poté přecházíme doprava, kde se odráží průběh proti směru hodinových ručiček, stejně jako na kulatém zvěrokruhu.
Pod souhvězdím Lva jsou vyobrazeny děkany (1) a (2) – každý ve své lodi. Zde je vše v pořádku. Matrice pak generuje souhvězdí Raka a čas přechází do pravé poloviny. Dvě pásma v podstatě jsou symbolickou stupnicí času (historické období), který je rozdělen na dvě části: na období před povodní vlevo a na období po povodni vpravo. Ve druhé polovině zodiaku se dostává do hry Rak, a to na samém začátku v dolní polovině těla bohyně Nut děkanem – Kobrou na lotose (3) a za tímto se ukazuje hned tři děkany (4).
Tři děkany na jedné lodi je jednoznačný údaj, který poukazuje na nějakou neobvyklou událost. V podstatě zdůvodnění tří děkanů na jedné lodi spočívá v situaci, kdy Slunce se o dva děkany posunulo dozadu, aby pak pokračovalo v normálním pohybu podél ekliptiky. Tato skutečnost pak odpovídá i záznamu na kruhové platformě „Denderského zodiaku“.
Pakliže tedy dohromady složíme informace z obou dvou typů „Denderského zodiaku“, dojdeme k následujícím skutečnostem:
„Země prošla věkem Lva a vstoupila do období Raka, až se dostala do pozice odpovídající první minutě prvního stupně. Této situaci odpovídá i tzv. „zkrácený děkan“ (to je ten, ve kterém sedí malá kobra). A pak udeřila katastrofa. Zemský zodiak v okamžiku prošel jakoby skokem v čase zpět do věku Lva a následně pak normálním pohybem znovu dospěl do původní pozice na zodiaku, tedy pozice, ve které předtím došlo ke katastrofě. Jinými slovy, tuto časovou sekvenci si Země na kole zodiaku oběhla dvakrát.
Malý děkan (3) a za ním následuje děkan (4), který v podstatě symbolizuje tři děkany vymezující období mezi nehodou a „selháním precesního mechanismu“. Každý z těchto tří děkanů sám o sobě odpovídá období 720 let, což dohromady tvoří časový úsek v rozpětí 2160 let, což zase odpovídá období jednoho klasického děkanu.
Vraťme se ale zpět ke kruhovému typu „Denderského zodiaku“. Zde v rámci momentu „B“, kdy Slunce v prostředí zodiaku začalo svou normální cestu po rovině ekliptiky a začal se na „Denderském zodiaku“ odečítat „normální čas“, uběhlo více jak osmnáct plných děkanů. Pokud tedy od katastrofy uběhlo 13659 let a tuto dobu vydělíme trváním jednoho děkanu (720 let), výsledek činí nějakých 18,9 děkanů. Rozdíl mezi standardizovanou škálou na „Denderském zodiaku“ a prostým aritmetickým vyčíslením činí 0,9 děkanu. Pokud tuto dobu přeneseme na roky, dojdeme k výsledku 648 roků. Z toho vyplývá, že reverzní pohyb na kole zodiaku pokrývá časovou osu o délce více jak šest set let.
Takže krátce a jasně řečeno, všechny tyto zvláštnosti týkající se děkanů (v rámci srovnávací analýzy zodiaku vzhledem k chybě v důsledku postupné a sotva znatelné změny sklonu osy Země) vytváří rozpor v rozpětí 608 let, který existuje v rámci moderní astrologie. Samozřejmě nevěřící astronomové a astrologové mají problém rozluštit tento zdánlivý rozpor. Bohužel současní egyptologové, archeologové i historici se nedostatečně orientují v oblasti fundamentálních nauk.
Takže co to všechno znamená v praxi v rámci důsledků z toho všeho vyplývajících? Zodiakální systém měří špatný čas – vše se dávno změnilo. Je zajímavé, že v žádné publikaci nebo v rozhovorech s profesionálními astrology prostě nezjistíme důvod, proč věří, že Země v současné době vstoupila do Věku Vodnáře. Bod jarní rovnodennosti, který se nachází na zcela konkrétním místě zodiaku, se měl v roce 2006, a to konkrétně dne 18. března, dostat do Věku Vodnáře, ale ve skutečnosti v této době prošel třemi pětinami souhvězdí Ryb, a tak s přechodem jarní rovnodennosti do Věku Vodnáře lze počítat až za 608 let. Datum přechodu do Věku Vodnáře je Mezinárodní astronomickou unií určen na rok 2614.
Pokud si chcete tuto informaci nezávisle ověřit, stačí, když se podíváte na oblohu. Omlouvám se za tento příměr všem astrologům, ale jejich slepá víra a důvěra v astrologické tabulky nabývá stejného rozměru, jako když se Krištof Kolumbus snažil nalézt Ameriku s kopií předpotopních map. Jak jste si asi mnozí vzpomněli, svůj cíl minul téměř o 1000 kilometrů. V praxi toto všechno znamená, že astrologické rytmy nejsou v souladu s aktuálními rytmy a kosmo-energetickými a kosmo-sociálními cykly. To všechno znamená, že astrologie žije v abstraktním čase a v izolaci od reality.
Na závěr této části bych chtěl zdůraznit, že primární motivace výše uvedených závěrů samozřejmě není otázkou etiky v astrologii. Jsou věci mnohem důležitější. Astrofyzikové dochází k závěrům, že naše planeta se jednou za sto let srazí s kosmickým tělesem menším než sto metrů. S tělesem větším než sto metrů každých 5000 let a s asteroidem o průměru jednoho kilometru jednou za 300 000 let a jednou za milion let nemůže být vyloučena kolize s tělesem o průměru větším než pět kilometrů.
Ovšem zachovalé historické záznamy a studie ukazují, že realita není tak optimistická. Během posledních 16 000 let dvakrát udeřily do Země asteroidy o průměru několika desítek kilometrů. Před 13 663 roky došlo ke kolizi v oblasti dnešních Azor a o 2500 let později došlo ke kolizi v oblasti Pacifiku.
V současné době začíná člověk objevovat zcela nové rozměry u pyramidálních staveb, které jsou rozmístěné prakticky po celém světě. Jsme svědky celé řady poměrně unikátních experimentů ve spojení s pyramidálními stavbami na bázi organické i anorganické hmoty, a to i přes skutečnost, že toho mnoho o pyramidách zatím nevíme. Studie ukázaly, že plodiny, které jsou ošetřovány v pyramidovém prostoru, zvyšují svůj výnos o 30 až 70%.
Diamanty, které byly syntézovány z grafitu a které ležely v pyramidě týden, byly čistší a těžší než obvykle a nacházely se v perfektní formě. Voda, která se po určitou dobu nacházela v pyramidě, neměnila své vlastnosti v průběhu několika let.
Již týden poté, co byl vybudován pyramidový komplex v oblasti těžby ropy v lokalitě Ishimbai v Baškortostánu, se situace radikálně změnila. U produktu se výrazným způsobem změnila viskozita, změnila se řada fyzikálně-chemických vlastností ropy. Celkově lze říci, že se kvalita ropy zvýšila až o 30%. Pokusy, které byly prováděny ve spolupráci s Moskvou (Akademie pro výzkum ropy a zemního plynu), zaznamenaly tyto výsledky. Pyramidy v oblasti těžby ropy Ishimbai
Je samozřejmé, že výzkumníci mají touhu vyzkoušet účinek pyramidového prostorového pole i v oblasti medicíny. Některé počáteční experimenty potvrdily mimořádný vliv na lidský imunitní systém a regeneraci tkáně. Podívejme se podrobněji na dva experimenty, které byly prováděny lékaři a fyziky přímo uvnitř pyramidy, kterou postavil Alexander Golod.
NB Egorovová, MD výzkumu vakcín
„Moji kolegové a já jsme provedli studii o změnách v rámci celkové reaktivity ohledně působení pyramidových polí. Pro tento experiment byla vybrána série informačních modelů a jeden takový model byl použit v populaci myší s aplikací tzv. „salmonely tifimurium“.
Tyto experimenty byly prováděny na několika skupinách myší, které byly vystaveny pyramidové expozici o různé délce působení a pod různou intenzitou záření. Srovnávacím vzorkem pak byla skupina myší, která nebyla vystavena záření pyramidového pole. Následně pak byly myši infikovány aplikací „salmonely tifimurium“ a bylo sledováno jejich přežití po infekci po dobu jednoho měsíce.
Musím říci, že infekce způsobená „Salmonellou tifimurium“ je velmi závažná infekce, která prakticky ve 100% způsobuje smrt. A naše všechna neozářená zvířata do dvaceti pěti dní zemřela. Naopak u skupiny myší, které byly ozářeny pyramidovým prostorovým polem, přežilo 35 až 40%. Experiment byl nastaven takovým způsobem, aby se jednoznačně vyloučil jakýkoliv jiný vliv.
V podstatě jsme byli výsledkem velmi překvapeni, a to z jednoho prostého důvodu, přežití u myší infikovaných smrtelnou dávkou „Salmonelly tifimurium“ je velmi obtížné. A je důležité, že jsme zaznamenali evidentní účinek na živý organismus. Nyní potřebujeme studovat mechanismus působení.“, sdělila N.B. Egorovová.
AS Kotosonov, doktor fyzikálních a matematických věd Výzkumný ústav "Grafit"
„Ve skutečnosti jsem velmi opatrný, co se týče účinků expozice pyramidových polí na fyzikální a chemické vlastnosti anorganických materiálů. Takže jsme se snažili řešit tento problém komplexně. Použili jsme celý arzenál našich laboratorních metod pro posouzení skutečného dopadu vlivu pyramidové energie na uhlíkové materiály. K sérii experimentů jsme použili speciální materiál, tzv. „quasi-grafit“.
Jde o to, že elektrická vodivost uhlíkových materiálů není závislá na silných energetických dopadech ve formě neutronového záření. V podstatě ani neutronové záření o síle 1019 neutronů/cm2 významně nezmění elektrickou vodivost materiálu, jakým je grafit. Mysleli jsme si, že pokud neutronové záření nemá na vodivost grafitu žádný výrazný vliv, záření pyramidového pole na tom bude podobně. Na druhou stranu nás neuvěřitelně překvapilo, že záření pyramidového pole vodivost grafitu změnilo – navíc velmi výrazným způsobem.
Navíc byl pyramidový efekt závislý na době, kdy byly vzorky grafitu do pyramidy vloženy a kdy z něj byly vyjmuty. Změny v elektronických vlastnostech, elektrické vodivosti se odehrávaly v závislosti na periodickém zákonu a amplituda těchto oscilací se odehrává v závislosti na době expozice pyramidy a době, kdy byly vzorky odebrány z pyramidy.“, říká A.S. Kotosonov.
VI Kostikov, akademik Akademie přírodních věd Ruské federace
„Chtěl bych zdůraznit, že jsem si vždy myslel, že na všechny druhy technologií působí čtyři základní parametry. Jsou to teplota, tlak, čas a koncentrace. Možná, že dělám příliš odvážné závěry, ale myslím, že můžeme tyto proměnné parametry v oblasti technologií rozšířit ještě o pátou možnost – pyramidové energetické pole, a to se všemi nevyhnutelnými důsledky.“, říká V.I. Kostikov.
V Ústavu virologie na Univerzitě lékařských věd v Ivanovo byla prováděna terénní studie o vlivu pyramidy na antivirovou aktivitu imunoglobulinu. V rámci studie byl lék testován ve dvou koncentracích: 50mg/ml a 0,5 mg/ml. Alikvoty venoglobulinu v obou koncentracích byly umístěny do pyramidy. Venoglobulin byl zaveden do buněčné kultury 24 hodin před jejich infikováním virem.
V průběhu experimentu vyplynulo, že venoglobulin o koncentraci 0,5mg, který poskytuje ochranný účinek buňkám, se po pobytu v energetickém poli pyramidy projevil ve vztahu k virové náloži jako daleko účinnější než druhá dávka, která byla o stonásobně větší koncentraci. Tento experiment byl mnohokrát opakován se stejným výsledkem, což přítomné vědecké konkláve doslova přibilo k zemi.
V následující fázi byl venoglobulin rozředěn na koncentraci 0,005 mg/ml a druhá dávka pak na koncentraci 0,00005 mg/ml a opět následovala expozice uvnitř energetického pyramidálního pole. I v tomto případě byl zaznamenán velmi výrazný protivirový efekt. Přitom v praxi závisí antivirová aktivita venoglobulinu na jeho koncentraci.
Překvapivý výsledek byl zaznamenán i v případě podání různých karcinogenů myším. Myši v experimentální šarži pily vodu, která byla vystavena působení energetického prostředí
pyramidy. Kontrolní skupina zvířat pila čistou vodu. Výsledky experimentu byly rovněž velmi zarážející, jelikož ukázaly, že u zvířat, která pila exponovanou vodu, byl výskyt nádorů několikanásobně nižší, než u zvířat, která pila vodu čistého charakteru. Jinými slovy řečeno, pyramidálním polem strukturovaná voda má výrazně protirakovinné vlastnosti.
Paralelní experiment byl proveden s vodou exponovanou pyramidálnímu energetickému poli ve vztahu ke srážlivosti krve. Zkoumaly se přitom možné změny v mechanismu srážení krve. Výsledky experimentu ukázaly, že srážlivost krve se výrazně zvýšila. Bylo spolehlivě detekováno snížení tzv. „protrombinového času“, během kterého docházelo ke zvýšení počtu krevních destiček.
Když se analyzovaly výsledky dlouhodobých experimentů, bylo stále více jasné, proč naši předci měli snahu budovat starověké pyramidové chrámové komplexy v blízkosti vody. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že příčinou mnoha funkčních poruch u lidí jsou tzv. ekologické mechanismy, které spočívají ve struktuře vody, kterou používáme. Pokud bychom dokázali čistě hypoteticky náhle změnit strukturu vody (tak jako se to děje energetickým účinkem pyramid, resp. křemíkové rezonance) v prostředí kolem nás (lidská bytost je z 80% složená z vody), pak by účinek vody překonal naprosto veškerá očekávání.
Pouze pro názornost jsem vybral některé z mnoha experimentů, které s vodou v kapalném stavu v upravené podobě prostřednictvím energie pyramidového charakteru byly učiněny:
například v Ústavu virologie byla svého času prováděna studie týkající se účinků vlivu energetického pole pyramid na tzv. lidské lymfoblastoidní buňky. V této studii byly získány velmi zajímavé údaje týkající se stimulačních účinků vody vystavené energii pyramidy na živém médiu. Byla přitom zkoumána životaschopnost proliferační aktivity v lidských buňkách. Díky tomu bylo jednoznačně prokázáno zvýšení retenčního času životaschopnosti buněk.
Další nezávislá studie zase prokázala, že strukturovaná voda pyramidovou energií je velmi účinná při léčbě všech forem hepatitidy. Pozitivní účinky byly tak radikální, že v samém důsledku bylo léčení daleko efektivnější než klasickými medicínskými prostředky. Zjistilo se také, že zlepšené vlastnosti elektrické vodivosti vody v důsledku působení energetického pole pyramidy výrazně aktivují celé spektrum autoimunitních procesů lidského organismu.
Na tomto místě bych chtěl podotknout ještě jednu důležitou skutečnost. Velkou roli pro správné fungování organismu hrají produkty s velmi silnou bioenergorytmickou aktivitou. Jde především o potraviny, které mají maximální přínos pro lidský organismus, zejména pak pro děti. Je velmi smutné, že lidstvo si tohoto faktu v dostatečném měřítku zatím nevšimlo. V praxi jde o ovoce a zeleninu, která je pěstována v oblasti, kde se dotyčný člověk narodil a vyrostl.
Ovoce a zelenina z této oblasti má pro daného jedince po celý jeho život velmi zásadní vliv (a je jedno, kde se v průběhu života dotyčný jedinec nachází). Jde o to, že pozitivní energetický a enzymatický účinek ovoce a zeleniny vypěstované v jeho rodišti má na individuální úrovni až o několik set procent vyšší účinek než ovoce a zelenina klasického charakteru. Svou roli zde hraje tzv. biorytmická synchronicita vypěstovaného produktu a těla jedince díky společně vztažnému prostředí.
Pyramida bývá líčena jako „obilnice Josefova“. Katedrála sv. Marka v Benátkách
Pokud se podíváme na výše uvedený obrázek, pak nám skutečně vyvstanou pochybnosti o tom, zda současná oficiální interpretace pyramidových staveb je skutečně ta správná. Na níže uvedeném obrázku je zase vidět pyramida, která slouží jako vinný sklep.
Tuto pyramidu na pozemku současného držitele Grafa Lvova v Tveru nechal postavit před více jak sto lety jeden z místních hrabat. Pyramida se tyčí do výšky jedenácti metrů a jak je vidno z obrázku, ve velice zachovalém stavu stojí dodnes. Zprávy o vynikající kvalitě vína skladovaného uvnitř této pyramidy se velmi rychle rozšířily po celém kraji, ale i do sousedních provincií.
Pyramida Grafa Lvova v Tveru
Z historických pramenů víme, že víno bylo vynalezeno a používáno starověkými mnichy jako lék. Je zajímavé, že víno, které je po dostatečně dlouhou dobu vystaveno působení energetického pole pyramidálního charakteru, má skutečně výrazně léčivé účinky. Studie prokázaly, že u tohoto typu vína se neutralizuje spektrum látek, které mají v samém důsledku a dopadu na organismus vliv na kocovinu. Tzv. „suchá vína“ vystavená účinkům pyramidy mají pozitivní vliv na imunitní systém, stav cév, zlepšují krevní oběh a obnovují správný biorytmus cévního systému.
Kromě strukturálních procesů, které probíhají v těle pyramidy, má zároveň silně kladný vliv na životní prostředí. V případě, že je vnitřní prostor rozdělen do energetických hladin, které mají různé vlastnosti, pak dochází k tomu, že homogenní vnější energetické pole pyramidy stimuluje imunitní systém osob a dalších živých organismů okolo.
Tuto tezi velmi dobře ilustruje skutečnost, která se odehrála v oblasti Toržok. Zde se nacházel jablečný sad, který byl po mnoho let považován za zcela mrtvý. V roce 2004 se nedaleko tohoto sadu vybudovala pyramidální stavba a již za další dva roky poprvé po mnoho letech rozkvetlo asi 20% stromů.
Pyramidální energetické pole ve struktuře ztělesňuje určité vibrační vzory, takže pyramidální stavba funguje jako jakýsi rezonanční filtr, který má schopnost zesilovat tok energie v určitém frekvenčním rozsahu. Tento konstantní tok „životní síly“ Staří Egypťané nazývali „Ra-Nefer“.
V blízkosti vesnice Chitino nedaleko Ostaškova se nachází pyramida vysoká 22 metrů. V určité vzdálenosti od tohoto místa se nachází několik radarových základen. Před nedávnem byl prováděn experiment, během kterého byl využit potencionál výše uvedených radarů, a zjistily se doslova neuvěřitelné věci. Prostřednictvím radarových technologií bylo v pásmu centimetrových vln zachyceno vyzařování pyramidy ve vesnici Chitino.
Tato detekce byla provedena ve vzdálenosti 30 kilometrů, 32 kilometrů, a dokonce i ve vzdálenosti 60 kilometrů. Studie přitom odhalily přítomnost energetické sublimace, a to v podobě sloupce o výšce 1200 metrů a šířce 500 ve svislé ose na hrot pyramidy. Asi bych měl připomenout, že zdrojovým energetickým nástrojem tu je pyramida o velikosti pouhých 22 metrů!! Radarová detekce energetické anomálie.
Energie paprsku (RA) vystupující z pyramidy u obce Chiitin. Přes skutečnost, že fotografie byla pořízena v noci, film dokumentuje přítomnosti světla z pyramidy.
Tato energie je jednou z nejdůležitějších pyramidových kvalit pro lidské tělo. Tento typ energie má ohromující účinky i na životní prostředí. V přírodě se vyskytují místa s přirozeným únikem energie „Nefer – Ta – Ra“. Taková místa naši předci nazývali – místa síly. Struktura správně postavené pyramidy se naváže na energetický částicový proud, který vyvěrá z jádra Země a který ma velmi příznivý vliv na zdraví a lidskou energetickou strukturu včetně obnovení správné funkce metabolismu.
Pokud existuje několik takových pyramid seskupených do pyramidového pole, vliv energetického pole se zvyšuje skokovým způsobem. Je například všeobecně známo, že voda, která se vyskytuje v místě síly, má úžasné léčivé vlastnosti. Tyto vlastnosti zase souvisí s tím, že tok energie prochází prakticky kompletně celým tělem planety, což navíc umožňuje, aby lidský organismus byl perfektně synchronizován se základním vibračním polem planety.
Před nedávnem byl dokončen více jak desetiletý výzkum, během kterého bylo využito pyramidální energetické pole v rámci působení v prostředí tzv. „bazénové vody“. V tomto případě se nachází bazén pod zdrojem energetického pole pyramidového charakteru.
Faktem je, že i v tomto případě bylo zjištěno, že energetizovaná a strukturovaná voda prostřednictvím aktivního pyramidového pole obnovuje tělesné biorytmy, zvyšuje intenzitu elektrochemických procesů, má významný vliv na imunitní systém, ale hlavně takto strukturovaná voda neutralizuje napětí nervové soustavy lidského organismu, a tak jej vrací zpět do rovnovážného stavu. Abychom pochopili dostatečně přesně vlastnosti pyramidy, stačí připomenout, že v drtivém množství rakovinných onemocnění je jejich činitel spojen s nervovým stresem.
Když si takto povídáme o úžasných vlastnostech pyramidy, možná že by stálo za to zmínit další zajímavý experiment. Ve „Všeruském elektrotechnickém ústavu V. I. Lenina" byla provedena studie vlivu pyramidového pole na destruktivní vliv elektrického pole. Jako médium byly použity kusy žuly ležící na kovovém rovném podloží a nad nimi ve výšce asi pěti metrů se nacházely elektrody. Ve výsledku tato studie ukázala, že počet bodů poškození ve vnitřní struktuře kusů žuly byl až pětinásobně menší v místě, kde zároveň působilo pyramidové pole.
V samém závěru tak lze konstatovat, že přirozené pyramidové pole vytváří velmi příznivé energetické ekologické prostředí. Na druhé straně zcela prokazatelně stimuluje nervový, endokrinní, imunitní a další systémy lidského těla. Vědecké pokusy týkající se účinků pyramid ukázaly, že jejich použití může být nedocenitelnou pomocí lidem a stát se tak nedílnou součástí našeho života.
A pokud pro mnohé je stavba velké pyramidy drahá a nákladná, výstavba mini-pyramidy může být docela možná. Je ale samozřejmé, že mini-pyramida nemá tak silné strukturované pole jako velká pyramida. Ale i přesto může mini-pyramida řešit široké spektrum problémů, pokud je vyrobena z vhodně vybraných materiálů a s velmi přesným dodržením geometrických rozměrů.Materiály, jakými jsou organické látky, kartony, různé plasty, pro výstavbu pyramid nejsou vůbec vhodné. Nejlepší ze všeho je, pokud taková mini-pyramida je vyrobena ze skla, protože tento materiál je nejvhodnější pro rezonanční vlastnosti potřebné k získání vhodného výsledku. Nejdůležitějším faktorem při strukturování výkonových vlastností pyramidy je prostředí tzv. „přechodového pásma“, které je dáno strukturou materiálu a kvalitou povrchu bočních ploch pyramidy. Čím větší je kontrast mezi hustotou vzduchu a hustotou materiálu a vyšší kvalitou povrchu, tím lepší jsou vlastnosti pyramidy.
Zároveň je také potřeba si uvědomit, že experimenty ukázaly absenci výše uvedených vlastností u velmi malých pyramid o velikosti od několika centimetrů do 30 – 40 centimetrů, které jsou propagovány a nabízeny v různorodých obchodech s podobnými potřebami. Bohužel hořkou pravdou je fakt, že pokud hovoříme o úžasných vlastnostech miniaturních
pyramid, ke kterým se vztahují deklarované testy, máme na mysli pyramidy o velikosti 11 nebo 22 metrů na výšku.
I když přesto určité šance jsou i u extrémně malých pyramidových těles, a to v případě, že je striktně dodržen materiál z křišťálu. Pečlivě prováděné experimenty ukázaly, že v ideálním případě vykazuje několikacentimetrová pyramida následující parametry: poloměr energetického působení pyramidy dosahuje do vzdálenosti trojnásobku její výšky, a to v bočních parametrech vlivu.
Směr dolů pod pyramidu a nahoru nad pyramidu je zóna vlivu rovná „1:1“, tedy je rovná výšce pyramidy. Pakliže tedy máme k dispozici křišťálovou pyramidku o velikosti 5 cm, pak boční zóna aktivního působení bude dosahovat do vzdálenosti 15 centimetrů, nad a pod pyramidu bude zóna působení limitována pěti centimetry. Takže nelze si představovat, že taková pyramidka bude působit na metry kolem sebe.
Z výše uvedeného vyplývá, že pyramida s výraznými pozitivními vlastnostmi musí být o dostatečně velké vlastní hmotnosti a výšce. V tomto ohledu jsou přesně stanovené hodnoty, které vytváří konvergentní vztah se „Schumannovou Rezonanční charakteristikou planety“. Zjistilo se, že zcela nejoptimálnější je situace, kdy jsou základní parametry pyramidy odsouhlaseny tzv. „základní cyklickou konstantou“, která představuje zvláštní bio-energetický rytmus veškerého života na naší planetě.
Pakliže je pyramida takto přesně a kvalitně nastavena, může být umístěna přímo v bytě nebo kanceláři. Velikost pyramidy by měla být alespoň 1,5 metru, a to proto, aby její aktivní pole vykazovalo žádoucí pozitivní účinky. Když se podíváte na přiložený obrázek, zjistíte, že se svým tvarem podstatně liší od klasické Cheopsovy pyramidy. Nejdůležitějším a v podstatě i klíčovým parametrem je poměr mezi výškou pyramidy a šířkou základny. Tento parametr by měl odpovídat hodnotě, která je vlastní frekvenci Země, kde se pohybujeme v oblasti nízkých frekvencí.
Uvnitř pyramidy se nachází celá řada energetických hladin čili pásem. Ve vrchní části pyramidy se nachází zóna s maximální koncentrací energie. Při hledání stop vlastností „zdroje života“ se ukázalo, že voda umístěná v této oblasti uvnitř pyramidálního pole se i v průběhu mnoha let nekazí. Pole prostě potlačuje schopnost života patogenních bakterií. Tento efekt byl spojen s výrazným poklesem pH v substanci.
Je zajímavé, že v dávných dobách byla tato voda považována za tzv. „mrtvou vodu“. Nejdůležitější vlastností „mrtvé vody“ je skutečnost, že je schopná šířit energii a dále pak vybuzovat energetické pole v případě, že organická hmota je zachvácená zánětlivými procesy. Takový typ vody stimuluje nízké pH v organické hmotě a řeší obrovské množství potíží především v trávicím traktu. Zjistilo se, že pyramidové energetické pole v horní části tělesa nějakým způsobem ovlivňuje energetický rytmus molekul vody.
V nejnižší oblasti pyramidy (podlaze) se nachází strukturované pole, které má pozitivní stimulační účinek na živou přírodu. V této oblasti se také nachází dílčí prostorová zóna, která ovlivňuje molekulární strukturu a energorytmus vody, které dodává jisté velmi specifické vlastnosti. Voda se stává významně alkalickou a má také podstatně zvýšenou elektrickou vodivost.
V tomto ohledu je třeba poznamenat, že byly pozorované žádoucí změny v průběhu pokusů týkající se snížení kyselosti vody při absenci chemické interakce s prostředím, která je určená pouze změnou vnitřní energie soustavy (pyramidy). Výzkum prováděný v Petrohradě ve výzkumných laboratořích „LLC“ jako první na světě objektivně prokázal, že se v energetickém poli pyramid nachází více energetických zón se specifickou koncentrací energie s odlišnými vlastnostmi.
Experimenty ukázaly, a to poměrně přesvědčivě, že pyramidové pole i prostřednictvím kapaliny nebo pevné látky významně posiluje imunitní stav. Zjistilo se, že minerální vody, ovocné šťávy, oleje, bylinné čaje, které byly řádným způsobem vystaveny působení pyramidového pole, jsou velmi účinné při léčbě vředu, gastritidy a jiných poruch trávicího traktu a urogenitálního systému ve stádiu exacerbace. Účinnost léčby prostřednictvím tohoto procesu v návaznosti na použití antibiotik se zvýšila o 5 – 10%.
Kromě léků můžeme pyramidové pole využít k nastavení všech možných druhů kosmetických olejů, krémů, mastí, zubní pasty a mnoho dalšího. Kromě toho speciálně krémy, masti a oleje, které jsou vystaveny záření v tzv. „ohniskové zóně“, která se nachází v pásmu ve 2/3 vnitřku pyramidy, usnadňují odstraňování zánětu kůže tím, že potlačují aktivitu škodlivých bakterií.
Energetická zóna se nachází ve spodních částech pyramidy, přičemž produkty vystavené energetickému záření v této oblasti přispívají k hojení drobných ran, regeneraci tkání – aktivaci buněk kůže. Produkty vystavené pyramidovému energetickému poli vykazují výraznou protinádorovou a antivirovou aktivitu.
Konstrukce pyramidy je krajně důležitá, a proto v současné době několik ruských Univerzit vyvinulo plán výstavby umělých pyramidových polí. Tento plán byl podložen velmi významnými vědeckými studiemi, které se budou uvnitř těchto objektů realizovat. Jedna z prvních studií se bude týkat mikrobiologie. V počátečních fázích se bude zkoumat vliv „zdroje energie“, který je s největší pravděpodobností oddělen od samotné podstaty pyramidy a který nějakým způsobem souvisí s jádrem planety Země.
V tomto ohledu byla zjištěna ještě jiná zajímavá věc. V určitých obdobích roku procesy probíhající ve vesmíru způsobují excitaci jádra naší planety, která začíná vyzařovat energii a stimuluje vývoj života na Zemi. Zdá se, že celá řada bakterií jasně poukazuje na změny vzorů v rozsahu záření. Bakterie jsou jako zástupci mikrokosmu nejstaršími obyvateli naší planety. Podle posledních údajů byly nejstarší mikroorganické fosilie nalezené v Austrálii staré zhruba 3,35 miliardy roků. Tato malá stvoření jsou nejcitlivěji naladěna na změny v environmentálním systému v prostředí naší planety. Je to schopnost, která byla iniciovaná postupně během jejich dlouhé evoluce. Tato skutečnost umožňuje sledovat sebemenší odchylky v aktivitě mikroorganismů, které vzniknou i v důsledku působení pyramidového pole.
V podstatě všechny uvedené experimenty jsou také vedeny potřebou vytvořit přímou vazbu mezi přesnou expozicí v návaznosti na lidskou bytost a novými změnami v jejím stavu na fyzické úrovni a kvantitativním složení mikroorganismů uvnitř lidského organismu. Toto je jedním z velmi důležitých ukazatelů zdraví a faktoru imunitního stavu.
V druhé fázi výzkumu proběhnou experimenty v oblasti pěstování rostlin v rámci postgraduální práce. Mezi zkušební vzorky budou patřit zejména tři vzorky běžných plodin – vodnice, tuřín a řepa. Tyto vzorky budou vystaveny energetickému exponování ve dvou místech uvnitř pyramidy, a to v prostředí její základny a v tzv. „ohniskové zóně“. Rostliny a semena by měla být exponovaná uvnitř pyramidového pole opakovaně v krátké době po sobě, a to v průběhu
jarního slunovratu a těsně před výsevem. V budoucnosti se počítá s tím, že semena by měla být dlouhodobě skladována přímo v pyramidovém energetickém prostředí.
Souběžně s tím bude veden experiment za účelem zjištění vlivu pyramidy na schopnost semen klíčit. Tento experiment podporují i nálezy semen pšenice pocházející z dob starého Egypta, které byly nalezeny v prostředí Gizy – to znamená, že jsou staré minimálně několik tisíc let a přes toto stáří tato semena neztratila schopnost klíčení.
Expedice do Egypta a Kambodže
Zatímco se v Rusku postupně rozjížděly přípravné práce k výstavbě specifických pyramidových polí, souběžně s tím byla realizována výzkumná expedice do Egypta a do Kambodži. Plán expedice zahrnoval návštěvu hlavního komplexu pyramid v údolí Nilu a studium architektonických prvků z prostředí chrámových komplexů Angkor Vat. Výprava byla rozdělena do dvou etap.
Fáze první: Návštěva „Velké pyramidy“ v Egyptě. Hlavním cílem v této fázi byla snaha změřit a zadokumentovat na speciálních diagnostických zařízeních jisté velmi exotické frekvence vázané na prostředí Velké pyramidy. Tato činnost měla ohromný dopad na pochopení celé řady velmi závažných a v podstatě i nepříjemných otázek egyptologie. Například proč měl faraon „Snof-Ra“ hned tři po sobě postavené hroby? Jedná se o jednu pyramidu v Medíně (obr. vpravo) a dvě pyramidy v Dahšúru (obr. vlevo). Odpověď na tento architektonický počin však leží ve zcela jiné rovině.
Jde o to, že každá tato pyramida byla postavena za konkrétním specifickým účelem. Různé provedení, různé vlastnosti a charakteristiky materiálu. Analýza frekvenční charakteristiky pyramid ukázala, že pyramida v Medíně vykazuje významné nedostatky. V těle pyramidy je velmi málo křemene, stejně tak i piezoelektrický efekt se zde prakticky nevyskytuje.
Během svých výzkumných výprav dr. Valerij Uvarov se svým týmem zjistil, že stavby egyptských chrámových komplexů v Kambodži mají něco společného. Jde především o srovnání klasických chrámových útvarů s velmi známým chrámem Angkor Vat, který se nachází na území dnešní Kambodže. I když na první pohled je design obou staveb naprosto odlišný, přesto na pozadí existuje cosi zvláštního, nehmatatelného, ale zásadního, co oba typy staveb jaksi spojuje. Navíc v chrámovém komplexu Angkor Vat existuje cosi fluidického, co se nenachází nikde jinde na světě.
Nejde tu tedy o nic konkrétního fyzického, ale spíše o charakter energetického pole, které tento pozoruhodný a rozsáhlý komplex prehistorických artefaktů emituje do svého okolí. V podstatě se ukázalo, že jde o kombinaci velmi unikátní geometrie v návaznosti na vibrační parametry kamene, ze kterého je tento chrám postaven. Poslední výzkumy dokonce prokázaly, že komplexní energetický potenciál Angkor Vat je silnější než u pyramid a chrámů Starého Egypta.
Angkor Vat
Vědci ruské „Akademie Bezpečnosti“ pod vedením dr. Uvarova také hned vysvětlují, proč tomu tak je. Jde o to, že egyptské pyramidy (včetně té Cheopsovy) a chrámové stavby jsou konstruované takovým způsobem, aby se velmi silná emise energetického záření projevovala pouze několik dní v roce. Jedná se o speciální dny spojené s cykly Slunce, Měsíce a Země (tedy třech hlavních planetárních regulátorů), které ovlivňují všechny důležité fyzikální podmínky zde na Zemi v návaznosti na obecnou evoluci života.
Je zajímavé, že právě v těchto klíčových dnech bývá celý gízský památník pro veřejnost uzavřen. Můžeme se ptát, proč asi? A právě v těchto klíčových dnech egyptští kněží starověku prováděli v jednotlivých chrámech činnosti specializovaného charakteru, jejichž cílem bylo navázat kontakt s bohy (zástupci vyspělých mimozemských civilizací).
Ta Keo
V podstatě se jedná o 48 dní v roce, kdy jsou do planetární sféry Země přiváděny velmi vzácné energie, které jsou schopny vytvářet účinky v návaznosti na multidimenzionální strukturu vesmíru, energie pyramid a chrámových vibračních struktur. Během tohoto procesu byli egyptští zasvěcení kněží schopni vyvolat otevření jakési „multidimenzionální brány“.
V tomto ohledu je velmi zajímavé, že kambodžské chrámy v čele se slavným Angkor Vat jsou na rozdíl od egyptských artefaktů energeticky aktivní po celý rok. Vojenští vědci z „Akademie Bezpečnosti“ prostřednictvím rozsáhlých a velmi náročných experimentů zjistili, že v rámci této aktivity jsou zvláště pozoruhodné tyto tři chrámy: Angkor Vat, Ta Keo a Prai Rup (Chrám inkarnace).
Uvedení vědci takto zjistili, že kněží prostřednictvím architektonicky a speciálně použité geometrie a topologie chrámových komplexů v Kambodži šli v určitém slova smyslu ještě dál než jejich kolegové ze Starého Egypta. V Kambodži se expedice setkala s podstatně větší efektivitou chrámového designu, díky čemuž se podstatně zvyšovala energetická hladina aktivního pole obklopujícího daný chrámový útvar. Především velmi šokující bylo zjištění, že právě chrámový komplex Angkor Vat vyzařuje na aktivní velmi silné vlně po celý rok bez přestávky.
Prai Rup (Chrám inkarnace)
Zjištěné informace měly velmi důležitý charakter právě pro chystanou výstavbu umělých pyramidových polí na území dnešního Ruska. Tak především bylo zjištěno, že samotnou výstavbou pyramidy při dodržení všech geometrických a topologických faktorů nedochází samovolně k její činnosti. Takto vybudovaný útvar se musí aktivovat speciálním datovým programem, který se vkládá podle přesně stanoveného postupu do vibračního pole pyramidy. V opačném případě je analogicky řečeno taková pyramida cosi jako letadlo, které je na startovací rampě připraveno ke startu, ale není schopné vzlétnout.
Základní nosný aktivační program se po několika dnech poměrně velkých peripetií a pokusů nakonec podařilo získat, a to přímo uvnitř vibračního pole Velké pyramidy. Hlavní potíž spočívala v tom, že se muselo čekat na jeden z výše zmíněných 48 dní, tedy trpělivě vyčkat aktivačního okna Velké pyramidy, což se nakonec podařilo, i když se to neobešlo bez těžkých konfliktů s egyptskými úřady.
Výsledek předčil všechna očekávání. Po příjezdu vojenské vědecké expedice do Ruska prakticky ihned proběhlo testování zmíněného aktivačního programu, přičemž výsledky předčily všechna očekávání. V praxi to znamenalo ohromný úspěch, neboť expedice přivezla domů cosi, co se nedalo sehnat nikde v žádných soudobých materiálech.
Vlevo: prof. dr. major Oleg Novikov, vpravo: prof. dr. plukovník Valerij Uvarov.
To všechno nakonec vedlo k pochopení toho, jak staří kněží nejen aktivovali vybudované pyramidy, ale jakým způsobem je prakticky používali jako významného energetického parametru pro své specifické aktivity. Výzkumníci jsou přesvědčeni, že již v blízké budoucnosti bude možné podobným způsobem aktivovat celá rozsáhlá umělá pyramidová pole na různých místech světa.
Studium vlastností pyramid a pyramidového energetického pole probíhá v současné době nezávisle hned na několika místech na světě. Zjistilo se tak, že jedna z velmi důležitých vlastností pyramidových staveb souvisí s energetickými vztahy mezi Sluncem, Měsícem a Zemí.
Zjistilo se také, že starověké civilizace po celém světě disponovaly velmi hlubokými a svým obsahem velmi vzácnými vědomostmi, které se týkaly výstavby, údržby a praktického využití pyramidových a chrámových komplexů. Osobně jsem přesvědčen o tom, že toto poznání bylo na tuto planetu importováno mimozemským inteligenčním faktorem.
Již dávno se ví, že pyramida, nebo dokonce celá pyramidová pole nejsou zdaleka jen výsadou severní Afriky nebo Střední Ameriky. Tyto monumenty byly nalezeny i v Číně a s největší pravděpodobností nejsou vzácné ani v Evropě, i když v tomto regionu bude ještě nějakou dobu trvat, než věda na tomto místě přizná jejich existenci.
V současné době také víme, že každá pyramidová stavba byla v podstatě multifunkčního charakteru. Před nedávnem se zjistilo, že pokud je taková stavba postavena na správném místě a se všemi patřičnými proporcemi, je její vibrační energetické pole schopné vytvářet harmonickou rezonanci s lidským Duchem. Po smrti takového jedince se do takového energetického pole doslova zkopíruje duchovní i energetický otisk zesnulého.
Vědomosti a znalosti takového jedince pak mohl národ využívat i po jeho smrti. Stačilo se prostřednictvím speciálních mentálních technik napojit na paměťovou matrici příslušného pyramidového pole. Je zřejmé, že toto byl zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč významní jedinci ve starém Egyptě byli pohřbíváni uvnitř pyramidového pole.
—————
