ILUZE ODRAZU !
Člověk se podobá koťátku, které stojí před zrcadlem a nechápe, že tam vidí sebe sama. Zdá se vám, že žijete v moci okolností, které nejste schopen změnit. Ve skutečnosti je to iluze, kterou lze snadno překonat, pokud si topřejete. Nevědomky se pohybujete v uzavřeném kruhu. Pozorujete skutečnost a vyjadřujete k ní vztah. Zrcadlo převádí obsah vašeho vztahu do skutečnosti. Vzniká uzavřená smyčka zpětné vazby. Skutečnost se utváří jako odraz způsobu vašeho myšlení a způsob, jehož se to týká, je v mnohém určován samotným odrazem. Způsob řízení skutečnosti spočívá v obrácení tohoto směru na opačnou stranu. Nejdříve se dívat do sebe a teprve potom do zrcadla.
Člověk připoutaný k zrcadlu svým vztahem, primitivní reakcí na skutečnost, se docela prostě pokouší odraz přelstít v úsilí něco na něm změnit. A teď zkusme obrátit zrcadlový kruh nazpět vyjádříme vztah, zrcadlo převede obsah vztahu do skutečnosti, pozorujeme skutečnost. K čemu při tom dojde? Primitivní a bezmocné konstatování odrazu přerušíme a na jeho místo se dostaví záměrné a cílevědomé konstatování obrazu. Namísto toho, abych ze zvyku vyslovil nespokojenost s tím, co v zrcadle vidím, odvracím se od něj a začínám v myšlenkách vytvářet obraz, který bych chtěl vidět. To je východisko ze zrcadlového labyrintu. Svět se zastaví a vykročí mně vstříc. Když dokážete mít svůj vztah ke skutečnosti pod kontrolou, začne působit vnější záměr a pro ten není nic nesplnitelné. Je jen nutné obrátit pozornost z odrazu na obraz. Jinými slovy mít pod kontrolou své myšlenky. Nepřemýšlet o tom, co nechceš a pokoušíš se tomu vyhnout, ale o tom, co si přeješ a usiluješ dosáhnout.
Člověk se podobá koťátku, které stojí před zrcadlem a nechápe, že tam vidí sebe sama. Zdá se vám, že žijete v moci okolností, které nejste schopen změnit. Ve skutečnosti je to iluze, kterou lze snadno překonat, pokud si topřejete. Nevědomky se pohybujete v uzavřeném kruhu. Pozorujete skutečnost a vyjadřujete k ní vztah. Zrcadlo převádí obsah vašeho vztahu do skutečnosti. Vzniká uzavřená smyčka zpětné vazby. Skutečnost se utváří jako odraz způsobu vašeho myšlení a způsob, jehož se to týká, je v mnohém určován samotným odrazem. Způsob řízení skutečnosti spočívá v obrácení tohoto směru na opačnou stranu. Nejdříve se dívat do sebe a teprve potom do zrcadla.
Člověk připoutaný k zrcadlu svým vztahem, primitivní reakcí na skutečnost, se docela prostě pokouší odraz přelstít v úsilí něco na něm změnit. A teď zkusme obrátit zrcadlový kruh nazpět vyjádříme vztah, zrcadlo převede obsah vztahu do skutečnosti, pozorujeme skutečnost. K čemu při tom dojde? Primitivní a bezmocné konstatování odrazu přerušíme a na jeho místo se dostaví záměrné a cílevědomé konstatování obrazu. Namísto toho, abych ze zvyku vyslovil nespokojenost s tím, co v zrcadle vidím, odvracím se od něj a začínám v myšlenkách vytvářet obraz, který bych chtěl vidět. To je východisko ze zrcadlového labyrintu. Svět se zastaví a vykročí mně vstříc. Když dokážete mít svůj vztah ke skutečnosti pod kontrolou, začne působit vnější záměr a pro ten není nic nesplnitelné. Je jen nutné obrátit pozornost z odrazu na obraz. Jinými slovy mít pod kontrolou své myšlenky. Nepřemýšlet o tom, co nechceš a pokoušíš se tomu vyhnout, ale o tom, co si přeješ a usiluješ dosáhnout.
